Reportáže k šifře č. 23

3 s kouskem fosforu (dříve vápníku)

Pod Oreb se nikomu nechtělo. Nakonec to nějak zbylo na mě - volnou sobotu si vařím termosku čaje, a vyrážím si sám projet pražský okruh a hradeckou dálnici tam a nazpět. Je tohle co orgové chtěli, když plánovali hru s turisticky zajímavými lokalitami? Asi ne, ale bohužel .. žena s ročním miminem po čtyřech hodinách v autě netouží, a kluci se tenhle víkend snaží nevyhrát Labyrint.

Vím že jedu pro krabičku, kterou nejspíš na místě nevyluštím. Prvé mi pověděla paní z místní pizzerie (kterou jsem po telefonu ukecal k vyzvednutí a poslání fotky šifry..), druhé člověk vykouká z rychlosti postupu předchozích týmů. Pod den to nedal nikdo (my jo, heč! ale nepředbíhejme..). Takže na otočku. Aspoň si tam dám nanuka.

Šifra zvednuta. Nejsou tu nějaký čtyři děti, že bych se s nima vyfotil na výletní prasátko? Nejsou. A možná je to dobře. Sólo muž při podobných pokusech si beztak říká trochu o hlášku místní policii. Nu což, takový je osud osamělých asociálních šifrátorů s množstvím jiné práce.

Milí orgové, přes kyslé tóny této reportáže vězte, že si hry moc ceníme a osciloskopy a blikátka máme moc rádi :). Ale když už jsem u tématu, tak hra která by zahrnovala méně kilometrů v autě a více luštění by mi asi k srdci přirostla více.

Shánět kazeťák? V pohodě. Kazetu? Ne až tak. Nakonec kazeťák neuměl pořádné stereo, což se projevilo hodinou civění do nečitelného kmitání osciloskopu. Až sousedčin walkman (prý 15 let nepoužitý) se ukázal jako kvalitní volba a ejhle, písmenka se skoro i dají přečíst. Co budou orgové chtít příště? Že by 5.25 disketovou mechaniku? Třeba na Ještědu? :)

šuf

P.S. Po vyluštění frajersky zahazujeme hned tři nápovědy, protože zahodit jednu nápovědu je prdlačku frajeřina.