Menu

Šifra č. 25

Bingo (Opravte Tykadla) píše, dne 22. 4. 2018 ve 20:44

Tyk Tyk.
Před druhým krokem jsme se museli jít provětrat ven, aby nás napadlo spočítat písmenka.

Matěj (Set sail for fail) píše, dne 9. 5. 2018 ve 19:02

Tak jsme se té latiny konečně dočkali :-)

Caster (Dost et al.) píše, dne 11. 5. 2018 ve 15:23

Nechával se tam teda někde malý odstup u soch, nebo to bylo jen pro (za nás úspěšné) zmatení? :(

Vladan (Opravte Tykadla) píše, dne 11. 5. 2018 ve 20:47

Tak my jsme to pochopili tak, že písmenková mřížka byla doplněna do smysluplného souvětí bez nějakého podstatného smyslu. Smysluplnost bylo to potvrzení toho, že slovo NIC není správně díraté a máme první krok správně. ... samozřejmě to Bingovi došlo až ve chvíli, kdy spočítal, že souvětí má 100 písmen.

3b (Zlá koťata) píše, dne 16. 5. 2018 ve 18:28

A vite, ze vsechna zminovana mista jsou v okoli decina a usti, cca 5km od sebe a tvori celkem linearni utvar vedouci z libereckeho kraje k usti?

Svetlo v tunelu (podzemi rabstejn), drsny kamen (obec kamen, ktere jinak nereknou), vysoky dub (nejvetsi dub), vesnice se sovou a dubem ve znaku, emental (v tiskych stenach), sochy od italskych umelcu v soutesce na kamenici, nora i cednik?

idle (Squeak!) píše, dne 31. 5. 2018 v 10:30

Já bych zase ráda upozornila na to, že "trest deportace do Orientu" je zcela zjevné "po žních k Turkovi". Jen mám trochu obavy, že se žně nestíhají před koncem hry.

Psychoklara (Squeak!) píše, dne 30. 5. 2018 ve 21:49

Nejkrásnější místa naší země jsou ta, kde nic není, jako v Rytířově. Protože kde nic není, nejsou turisti. A kde nejsou turisti, tam je krásně. Takže tam vlastně přece jen něco je... :)

Vyškrábat se s koloběžkou do Rytířova od Labe byl poměrně náročný úkol, ale rozhodně to za to stálo. Údolí, které mě vedlo vzhůru bylo naprosto tiché, přestože domorodci na svých zahradách nezaháleli, slyšela jsem jen vlastní tep, který napovídal, že konec je blízko. Aut kolem projelo jen pár. Nahoře ve vesnici o mně nikdo nevěděl, ani lidé, na jejichž zahradě byla šifra ukryta. Vzduchem se neslyšně vznášelo bílé chmýří ze stromů a vypadalo to, jako když sněží. Beze spěchu jsem se zchladila v proudu vody vytékající z neznámé trubky a po uklidnění srdečního tepu jsem si tu krásnou cestu sjela dolů, tentokrát téměř bez odrazu. Nááádhera...

A jako bonus jsem ještě předtím kousek od Malého Března zažila zajímavé setkání - na cyklostezku vystoupil z houští zvláštní tvor. Nejdřív se objevila psovitá hlava, pak tělo šedivé "špinavé" barvy. Ani jsem nedutala, ale zároveň jsem nemohla začít brzdit, protože by mě uslyšel. Zády ke mně přešel cyklostezku. Nohy měl dlouhé a štíhlé, srst vypadala rozcuchaně, ale možná to způsobila ranní rosa. Výšku jsem odhadla na 50 cm. Když jsem byla asi 10-15 metrů od něj, otočil se a skoro vteřinu jsme se dívali jeden druhém do očí. Hlavu měl úzkou, tváře orámované černými chlupy, oči nedovedu popsat lépe než psí. Pak sebou škubnul, v návalu paniky několikrát na místě zahrabal nohama a zmizel tam, odkud přišel - směrem k Liché. A já doteď nevím, jestli to opravdu byl šakal... S přihlédnutím k mé výbavě (helma, brýle, koloběžka) si možná ani on nebyl jistý, jestli toho dne potkal člověka :).

No a o tom divném broukovi z čeledi nosatcovitých, co mi cestou zpátky přistál na mikině a zanechával za sebou barevnou stopu, se ani nebudu rozepisovat, to už by byl vážně román na pokračování :).

Tím chci říct: díky za způsobení příjemných zážitků perfektním umístěním šifry :).

HTML není povoleno, text lze *zvýraznit*